Ehud Barak

Ehud Barak אֵהוּד בָּרָק
22. ministr obrany Izraele
Ve funkci: 18. června 2007 – 18. března 2013
Předseda vlády	Benjamin Netanjahu Ehud Olmert
Předchůdce	Amir Perec
Nástupce	Moše Ja'alon
14. premiér Izraele
Ve funkci: 6. července 1999 – 7. března 2001
Prezident	Moše Kacav Ezer Weizman
Předchůdce	Benjamin Netanjahu
Nástupce	Ariel Šaron
Stranická příslušnost
Členství	Acma'ut (dříve Strana práce)
Vojenská služba
Služba	Izraelské obranné síly
Doba služby	1959–1995
Hodnost	Rav Aluf (generálporučík), náčelník Generálního štábu
Jednotka	Sajeret Matkal
Bitvy/války	šestidenní válka jomkipurská válka 1. libanonská válka operace Izotop operace Jaro mládí operace Entebbe
Vyznamenání	Medaile Za zásluhy
Rodné jméno	אהוד ברוג
Narození	12. února 1942 (82 let) Mišmar ha-Šaron, Britský mandát Palestina (dnes Izrael)
Kneset	14., 15., 18.
Choť	Nili Priel (2007–současnost) Na'ava Barak (–2003)
Alma mater	Hebrejská univerzita Stanfordova univerzita
Profese	politik, diplomat a důstojník
Ocenění	medaile Za zásluhy legionář Záslužné legie komandér Záslužné legie Řád rumunské hvězdy
Podpis
Commons	Ehud Barak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ehud Barak (hebrejsky: אֵהוּד בָּרָק, rodným jménem Ehud Brog, * 12. února 1942, Mišmar ha-Šaron, Britský mandát Palestina) je izraelský politik, bývalý předseda vlády a předseda Strany práce. V minulosti zastával řadu ministerských postů v izraelské vládě (namátkou ministra obrany, ministra zahraničních věcí, vnitra, školství atd.).^[1] Pro své přesvědčení, že mír nenastane, pokud nebude Izrael silný,^[2] je označován jako „jestřábí holubice“.^[3]

Před kariérou politika byl příslušníkem Izraelských obranných sil (IOS), kde dosáhl hodnosti generálmajora.^[4] Byl členem elitních průzkumných jednotek Sajeret Matkal a později jejich velitelem. Jako takový vedl řadu protiteroristických operací včetně operace Izotop či operace Jaro mládí. Byl rovněž jedním z klíčových architektů protiteroristické operace Entebbe. Od 80. let zastával vrcholné armádní funkce, jako jsou velitel vojenské rozvědky Aman, velitel Centrální velitelství či náčelník Generálního štábu IOS. Během své vojenské kariéry obdržel pět vyznamenání za statečnost a stal se nejdekorovanějším vojákem izraelské historie.

Úřad ministerského předsedy zastával v letech 1999 až 2001.^[5] V tomto období se pokusil navázat na svého mentora Jicchaka Rabina a uzavřít konečné mírové smlouvy s Palestinci a Sýrií. Ukončil také osmnáctiletou přítomnost izraelské armády v jižním Libanonu. V rámci mírových jednání byl nejnadějnější summit v Camp Davidu v roce 2000, který však zkrachoval. Jeho funkční období významně poznamenalo vypuknutí druhé intifády, během níž nechal Barak nařídit tzv. mimosoudní likvidace palestinských teroristických vůdců. Předčasné volby v roce 2001, které sám vyvolal, prohrál ve prospěch Ariela Šarona. Po odchodu z politiky podnikal a věnoval se poradenství a přednáškám.^[6] Do vrcholné politiky se vrátil v roce 2007, když byl opětovně zvolen předsedou Strany práce.^[7] Ve vládě Ehuda Olmerta se stal ministrem obrany a tuto funkci si udržel i po únorových volbách v roce 2009. V lednu 2011 opustil Stranu práce a založil novou centristickou a sionistickou stranu Acma'ut.^[8] Koncem listopadu 2012 oznámil odchod z politiky a rezignaci na post ministra obrany, který následně vykonával do předčasných parlamentních voleb v lednu 2013.